PŘÍBĚHY

Každý sportovec má svá vítězství i třinácté komnaty. Inspirujte se jejich příběhy.

Aleš Valenta: Riziko? Jen berlička

Často slýchám o „míře rizika“. Nejen ve sportu. Pro mě je ale riziko jen berlička. Je to silné slovo, které znamená, že si člověk nevěří natolik, aby to zkusil. Když jsem se připravoval na finále na olympiádě v Salt Lake City, nepřemýšlel jsem o tom, zda trojité salto s pěti vruty přináší riziko. Měl jsem natrénováno a skok jsem uměl. Zastavit mě mohly jen okolnosti, které jsem nemohl ovlivnit, třeba počasí. Je to o sebevědomí a připravenosti.

Říká se, že štěstí přeje připraveným, a tak je to i s „rizikem“. Vždy jsem si dával reálné cíle a díval se před sebe. Krok za krokem buduji svou pyramidu, která má silný základ a špičku hodně vysoko. Pak není žádný krok krokem do neznáma. Je to jen další kámen ve velké stavbě.

Mám rád nové výzvy i stavbu nových pyramid. Někomu to může připadat jako risk se jménem, špatná volba. Ale je lepší věci vyzkoušet a zjistit, že vás nenaplňují, než je nezkusit a do konce života litovat. Jsem nastavený proaktivně, chci svůj život posouvat stále kupředu a výš. Jen tak můžu být spokojený.

A neúspěch? Ten dílčí je součástí každého života. Není lepší poučení než z vlastních nebo cizích chyb. To, jak se člověku daří, či nedaří, je jen v jeho nastavení. Když jste na danou věc připraveni a nepodaří se, tak to ne vždy znamená, že jste udělali špatný krok. Každý posun, každá snaha o zlepšení se, je součást cesty, kterou si vyšlapáváme. Není v tom žádné riziko.

Když jsem začínal moderovat, neřešil jsem hodnotu svého jména. To není podstatné. Buď chcete dělat věci pořádně tady a teď, anebo je váš svět jen pohledem do minulosti. Na jménu můžete stavět, ale ne se o něj opírat. Otevřelo mi dveře do nové branže. Přišla nabídka a nastal čas si to vyzkoušet. Prvotní ambice jsem neměl žádné. Byl jsem otevřený nové výzvě. A stejně jako ve sportu i v moderování se chci stále zlepšovat a pracovat na sobě. Úspěchy přijdou s výkony.

Aleš Valenta je český moderátor a bývalý akrobatický lyžař, olympijský vítěz v akrobatických skocích na lyžích. Jako první člověk na světě skočil trojité salto s pěti vruty. MÁM ZÁJEM O VYSTOUPENÍ ALEŠE.

David Svoboda: Odděluj podstatné od zbytečností

Srpen 2008, olympiáda v Pekingu. Jsem v životní formě. Perfektně připravený, psychicky i fyzicky. Začínám rekordem ve střelbě. Skvělé výsledky v šermu, dobré plavání. Jako jednomu z nejrychlejších běžců mezi pětibojaři mi stačí i podprůměrný výsledek v parkuru a mám zlato. A najednou konec. Totální, absolutní konec. Kůň opakovaně odmítá poslušnost, na deváté překážce padá a já s ním.

Nejdřív nevím, co se děje. Proč? Co se tím mám naučit? Byl jsem tak blízko, udělal všechno správně. S maximálním odhodláním, silnou sebedůvěrou a psychikou vítěze jsem přesto skončil poražený. Ještě když jsem seděl v letadle domů, nechápal jsem, co se stalo. Hluboký smutek. Asi ještě nepřišel můj čas. Ale on určitě přijde. Vím to...

I drtivá prohra byla k něčemu dobrá. Dokázal jsem, a nejenom sobě, že na to mám. Vždyť mi bylo 23 a měl jsem našlápnuto k nejlepšímu výkonu všech dob. Věřil jsem, že k vítězství vede odhodlanost, vytrvalost a sebedůvěra. Teď jsem měl i cennou zkušenost velké porážky. Musel jsem to prožít, abych se posunul dál.

Rozvíjel jsem dál všestrannost, klíč k úspěchu, který pomáhá zvládat velké množství proměnných ovlivňující pětibojařský výsledek. Chtěl jsem být připravený na vylosovaného a neznámého koně stejně jako na různé situace a změny pravidel, které nastávají. Musel jsem se srovnat s tím, že to nemám úplně pod kontrolou. Jediné, co mohu udělat, je skvěle se připravit a pak odevzdat v závodě maximum. Výsledek sportovec ovlivnit nemůže – ovlivnit může pouze svůj vlastní výkon... Teď už to vím.

Po zkušenosti z Pekingu jsem v Londýně tolik na medaili nelpěl. Chtěl jsem „jen“ perfektní výkon. I proto jsem tam o čtyři roky později vyhrál. V novém olympijském rekordu.

Každý šampion potřebuje mít štěstí. A to přeje připraveným. Náhody neexistují. Čím jsi všestrannější a tím i schopný pružnější adaptace na změny podmínek, tím máš větší šanci na úspěch. Vidíš věci v širších souvislostech. Oddělíš podstatné a důležité věci od zbytečností. Zasáhneš cíl, když ostatní ještě neví, kde je. A je jedno, jestli jsi sportovec, pečeš housky nebo řídíš firmu.

David Svoboda je olympijský vítěz v moderním pětiboji. V roce 2008 měl v Pekingu na dosah zlatou medaili. Vylosovaný kůň s ním však v parkuru odmítl spolupracovat a Svoboda závod nedokončil. O čtyři roky později v Londýně David suverénně vyhrál. MÁM ZÁJEM O VYSTOUPENÍ DAVIDA.

Zuzka Hejnová: Jistota? Že žádnou nemáš

Listopadové ráno se na mě ošklivě usmálo. Probudila jsem se v Mnichově a všechno mě bolelo. Den před tím jsem byla na terapii u vyhlášeného německého doktora. Prý je nejlepší. A pomůže.

Co dál? Už rok nezávodím. Všichni se pořád ptají, tak co, kdy budeš běhat? Jsi bojovnice, to zvládneš. Dejte mi pokoj. Potřebuju se soustředit jen na sebe. A být trpělivá.

Je to očistec. Jeden den nahoře, druhý na zemi, možná ještě níž. Zlomená kůstka v noze, o které ani nevím, že existuje. Wikipedie. To bude šest neděl. Nakonec je z toho 14 měsíců. Zánět v patě, berle.

Fyzioterapie. Posilovna. Krev pumpuje, zranění bolí. Domu. K doktorovi. A tak pořád dokola.

Věděla jsem, že se vrátím. Otázka byla, kdy a jak. Vítězství a úspěch je jako droga, chceš víc a víc, těžko se tomu odolává.

Hlavní je se kousnout. A rychle zpátky. Ale takhle to nefunguje. Trpělivost, klid. A znova. Trpělivost, klid. Musíš přemýšlet o sobě, o ostatních. Nespěchat. Nenechat se semlít tím, že musíš. Nemusíš, můžeš. Bojuj, ale neběhej hlavou proti zdi. Jediná jistota, kterou máš, je ta, že žádnou nemáš. To tě osvobodí.

***

Zuzka Hejnová je dvojnásobná mistryně světa v běhu na 400 metrů překážek. Promarodila celý rok 2014. Vrátila se a v létě 2015 obhájila v Moskvě na mistrovství světa titul. MÁM ZÁJEM O VYSTOUPENÍ ZUZANY.